Vteřina za vteřinou, minuta za minutou, hodina za hodinou, toaleťáky, které by naplnily 150m3, den za dnem, týden za týdnem, kilo cukru za kilem cukru, měsíc za měsícem a máme za sebou první rok.První rok na universitě, první rok v Plzni, první rok sama. Poznala jsem hodně nových lidí, ochutnala pár nových zmrzlinových příchutí (dvojsmysl, pozn. autora) a hlavně jsem dokončila první ročník! Plzeň je stále skvělým městem a moje nadšení z oboru také stále přetrvává. Z Agnes už je velký malý pes a náš byt se již zaplnil věcmi, jako jsou zbytečné dekorace, květiny, suvenýry z probdělých nocí - úplně zbytečná cedule s nabídkou zmrzlin, kterou přitáhla Eliot --> dojedu jí dneska vrátit.- svíčky a neubývající hromada špinavého nádobí.
Anet nás již opustila, na čtyři měsíce to vyzkoušela Míša, ale po večeru, kdy kluci do jejího pokoje umístili ampulku páchnoucí po pukavci, narvala veškeré oblečení velikosti 32 do papírových krabic a odporoučela se. Proto mám teď hlad, musely jsme zaplatit její podíl nájmu. Jo a zapomněla si tu hrníček. Sousedi se za tento vtípek stěhování zapříčiňujíc omluvili a já jsem se skvěle bavila. Byla dokonale vytočená.
Pokud se najde někdo, kdo si tento článek přečte (a třeba zapne hlídacího psa, protože třeba zase za rok napíšu další), mohl by mi, prosím, doporučit nějakou pětihvězdičkovou odplatu? Řada je totiž na nás.
Jedu jsi koupit kebab. V pyžamu.
E.
Žádné komentáře:
Okomentovat