pátek 21. června 2013

Syndrom klimatizace

Mělo to vypadat tak, že se úspěšně splním přijímací zkoušky na vysokou školu, odstěhuji se za fakultou do Plzně a začnu žít svůj mladýrozervanýbezrodičovský život společně s dalšími úspěšně přijatými a začnu psát blog o tom, jak se nám sakra dobře žije.
V půl osmé už bylo dvaadvacet stupňů a přede mnou hodinka a půl cesty do Plzně, kde jsem si sedla na hodinu nad test, jehož první dvě otázky mě okamžitě vyvedly z míry. Tak jsem poslušně seděla a snažila jsem si vzpomenout, jak zhruba vypadá mužský penis, abych mohla určit, kde se nachází třetí část močové trubice. Buď to byla prostata a nebo už právě penis. Močový měchýř a nadvarlata, což byly další možnosti jsem absolutně vyloučila a myslím, že jsem ve finále zvolila právě možnost penis. Ne snad proto, že už bych si ho konečně dokázala vybavit, ale protože v zaškrtávacím archu bylo zatím málo zvolených možností B. Lidé začali postupně ze třídy odcházet a mě pomalu docházelo, že bych se měla pořádně rozhlídnout po Plzni, protože hned tak se sem zase nepodívám. Rozhodně ne proto, že bych sem jela studovat. To mi trochu nevyšlo, milá močová trubice.
Takže když nevyšel můj nápad s psaním článků o tom, jak si můj spolubydlící č.1 přivřel hlavu do dveří a jakou z toho č.2 a č.3 měli srandu, zbývá mi se na to buď vykašlat úplně nebo psát články o tom, jak jsem si cestou z Plzně zapnula klimatizaci, plnou parou na čelo a kotníky a teď tu sedím v dece a cucám strepsils.
Dobré ráno.

pondělí 17. června 2013

Hledám správná slova, kterými bych se chtěla uvést. Už teď vím, že začínám špatně.
Blesk.
Chci vidět odhodlání.
Blesk.
Chci vidět kreativitu.
Po dalším blesknutí už mi běhají poníci před očima.
Hledám správná slova, kterými lze naznačit moment impulsu s peprmintovou příchutí, kdy konečky prstů od cigaretového kouře zaznamenávají tikání vteřinové ručičky a psí oddechování, které není absolutně slyšet.
Živý cvrkot nočních živočichů, které radši kvůli respektu k jejich očím, kusadlům a nožičkám nechcete vidět, a teplý vzduch se valí do místnosti a noční klid ruší jen hučení bytového radiátoru. Tiché kočičí kroky a černé tlapky na ně stavěné, vůně moře, které je tak daleko a očekávání slunce, které rozeznívá zvony k poledni právě nad mořskými vlnami Fidžijských zálivů.
Přesně tak začíná mé psaní.