čtvrtek 17. října 2013

Brush your teeth.

Čištění zubů patřilo vždycky do kategorie aktivit, které jsou charakteristické absolutní nutností s kapkou kyselosti navrch. Skvělým způsobem na překonání odporu, který se line z koupelen, je představa obrovského železného trůnu, který je tak malý ve srovnání se strachem, s precizním kováním a řemeny na opěradlech. Biceps sestry připomíná horu praotce, která oplývá mlékem a medem a rozhodně vás nepustí z kravaty ve chvíli, kdy včelička spáchala atentát na zubní nerv. V zubních ordinacích se naučíme ocenit i tu nejkratší přestávku.
Kdyby to čištění nebylo tak strašně jednoduché, nemuselo by se nic takového dít. Sestry by byly v nemocničních prádelnách přepadávány a trůny by se staly absolutním fenoménem designových týdeníků (nebo by ovládly seriálové portály). Jak stereotypní je neustálé šudlání stoliček a oplachování umyvadla. Hlavně nemůžete nic odfláknout, jak v dutině ústní tak v umyvadle, protože po půlce dne už budete muset upuštěný žmolek nerozpěněné zubní pasty seškrabávat ze špuntu prstem.

Jdu si vyčistit zuby.
E.

SellOut ..

Agnes

Poslední dva týdny přinesly do našeho prokouřeného bytu pár změn. V neděli jsme jely do Jindřichova Hradce, což je od Plzně zhruba 160 km, abychom si přivezly příšeru, co nám devastuje byt. Jmenuje se Agnes a je to ukázkový typ jak hyperaktivní štěňátka Jacka Russela jsou. Zrovna během těchto pár slov proběhla kolem trofej ve formě mé podprsenky. Právě jsou v kurzu tapety a již každý koberec utrpěl minimálně tři loužičky. Ozvala se rána z mého pokoje, když Agnes objevila můj longboard a shodila ho na sebe. Kaštan již není populární a tak se zabýváme uchy od kabelek, nemluvě o botách. Někteří by možná byli toho názoru, že pejsek není zrovna dobrý nápad z hlediska našich školních rozvrhů, ale já si to nemůžu vynachválit. Lenka začíná pomalu propadat depresím a její kruhy pod očima se neustále prohlubují. Stejně tak jako malá miminka, i Agnes prospí většinu dne a probouzí se zásadně v noci.  Opravdu se tu nenudíme.

Zhruba 30 metrů od bytu máme Normu, cože je něco mezi Lidlem a Penny nebo spíš plzeňský Coop. Vyrazila jsem si s v pyžamu, s hoodem na hlavě a s klíči v ruce, abych všem dala najevo, jakou pohodičku mám. Přijdu k pokladně s včerejším líčením a zacuchanými vlasy, abych nám koupila cigarety. Já pro ně jdu, Eliška vaří. Madam si mě změřila pohledem a říká: "Občanku." Připadala jsem si trochu jako idiot, tak jsem se zase v crocsech odpromenádovala pro doklady. Aspoň mě může těšit, že vypadám mladě, i když kdo o tom v tomhle věku stojí. Jste konečně za prahem dospělosti a 15 už vám být nechce. Ale za to může můj malý nos.

Zbraň hromadného ničení šla spát a já se jdu podívat na něco z anatomie.
E.

sobota 5. října 2013

First week

První společný týden za mnou a já už se nemůžu dočkat až pojedu zpátky.

Zítra to bude týden, co jsem se snažila celých sedm let strávených v mém pokoji, teď už místnosti určené pro mou zpětnou návštěvu, nacpat do krabic, odnosit a naložit do auta. Naštěstí bydlíme v přízemí, takže vynášení postele a skříně trvalo jen 10 schodů a už jsem bydlela. V pondělí se stavily zelené monterky a snížily nám stropy v koupelně, na záchodě a ve finále i v chodbě, kde nám teprve ve čtvrtek udělaly skvělý světla a přinesly totálně zasraný dveře do koupelny - celý týden chyběly.

Také se ke mě do pokoje nastěhovala Anet a hned druhý den po anatomii se sbalila s tím, že na chemii sere a jede na víkend domů. Já jsem ještě před svým návratem do místnosti na návštěvu určenou stihla přivést a složit Eliotův nový bílý stůl. Lenka pomáhala.
A to jsou mé spolubydlící.

Moje kočka si vymňoukává na celý dům a já přemýšlím, co nemám zítra zapomenout.
Dobrou,
E.