Brush your teeth.

Čištění zubů patřilo vždycky do kategorie aktivit, které jsou charakteristické absolutní nutností s kapkou kyselosti navrch. Skvělým způsobem na překonání odporu, který se line z koupelen, je představa obrovského železného trůnu, který je tak malý ve srovnání se strachem, s precizním kováním a řemeny na opěradlech. Biceps sestry připomíná horu praotce, která oplývá mlékem a medem a rozhodně vás nepustí z kravaty ve chvíli, kdy včelička spáchala atentát na zubní nerv. V zubních ordinacích se naučíme ocenit i tu nejkratší přestávku.
Kdyby to čištění nebylo tak strašně jednoduché, nemuselo by se nic takového dít. Sestry by byly v nemocničních prádelnách přepadávány a trůny by se staly absolutním fenoménem designových týdeníků (nebo by ovládly seriálové portály). Jak stereotypní je neustálé šudlání stoliček a oplachování umyvadla. Hlavně nemůžete nic odfláknout, jak v dutině ústní tak v umyvadle, protože po půlce dne už budete muset upuštěný žmolek nerozpěněné zubní pasty seškrabávat ze špuntu prstem.

Jdu si vyčistit zuby.
E.

Agnes

Poslední dva týdny přinesly do našeho prokouřeného bytu pár změn. V neděli jsme jely do Jindřichova Hradce, což je od Plzně zhruba 160 km, abychom si přivezly příšeru, co nám devastuje byt. Jmenuje se Agnes a je to ukázkový typ jak hyperaktivní štěňátka Jacka Russela jsou. Zrovna během těchto pár slov proběhla kolem trofej ve formě mé podprsenky. Právě jsou v kurzu tapety a již každý koberec utrpěl minimálně tři loužičky. Ozvala se rána z mého pokoje, když Agnes objevila můj longboard a shodila ho na sebe. Kaštan již není populární a tak se zabýváme uchy od kabelek, nemluvě o botách. Někteří by možná byli toho názoru, že pejsek není zrovna dobrý nápad z hlediska našich školních rozvrhů, ale já si to nemůžu vynachválit. Lenka začíná pomalu propadat depresím a její kruhy pod očima se neustále prohlubují. Stejně tak jako malá miminka, i Agnes prospí většinu dne a probouzí se zásadně v noci.  Opravdu se tu nenudíme.

Zhruba 30 metrů od bytu máme Normu, cože je něco mezi Lidlem a Penny nebo spíš plzeňský Coop. Vyrazila jsem si s v pyžamu, s hoodem na hlavě a s klíči v ruce, abych všem dala najevo, jakou pohodičku mám. Přijdu k pokladně s včerejším líčením a zacuchanými vlasy, abych nám koupila cigarety. Já pro ně jdu, Eliška vaří. Madam si mě změřila pohledem a říká: "Občanku." Připadala jsem si trochu jako idiot, tak jsem se zase v crocsech odpromenádovala pro doklady. Aspoň mě může těšit, že vypadám mladě, i když kdo o tom v tomhle věku stojí. Jste konečně za prahem dospělosti a 15 už vám být nechce. Ale za to může můj malý nos.

Zbraň hromadného ničení šla spát a já se jdu podívat na něco z anatomie.
E.

First week

První společný týden za mnou a já už se nemůžu dočkat až pojedu zpátky.

Zítra to bude týden, co jsem se snažila celých sedm let strávených v mém pokoji, teď už místnosti určené pro mou zpětnou návštěvu, nacpat do krabic, odnosit a naložit do auta. Naštěstí bydlíme v přízemí, takže vynášení postele a skříně trvalo jen 10 schodů a už jsem bydlela. V pondělí se stavily zelené monterky a snížily nám stropy v koupelně, na záchodě a ve finále i v chodbě, kde nám teprve ve čtvrtek udělaly skvělý světla a přinesly totálně zasraný dveře do koupelny - celý týden chyběly.

Také se ke mě do pokoje nastěhovala Anet a hned druhý den po anatomii se sbalila s tím, že na chemii sere a jede na víkend domů. Já jsem ještě před svým návratem do místnosti na návštěvu určenou stihla přivést a složit Eliotův nový bílý stůl. Lenka pomáhala.
A to jsou mé spolubydlící.

Moje kočka si vymňoukává na celý dům a já přemýšlím, co nemám zítra zapomenout.
Dobrou,
E.

Unbelievable!

Když jsem psala o syndromu klimatizace a o tom dni, kdy jsem své šance u přijímacích zkoušek vymáchala v urině, netušila jsem, že si o pár dní později podám odvolání a oni ho vyslyší! Už dva týdny si zpívám "plzeňská věž převyšujéé kopce!" od Semtex, z originálu od Joan Osborne - One of us. Stala jsem se plzeňákem a studentem Západočeské university. Nejen, že jsem si vybrala skvělý obor, ale zamilovala jsem si centrum. Byla jsem v Plzni poprvé před třemi lety na školním výletě a jako správní pražácký spratci jsme na celé město vyřvávali, že do Plzně už nikdy nepojedeme. A teď všem vyprávím, jak je to skvělé město a jak jsem dobře udělala. A taky že jo!

V neděli se stěhuji s dalšími studentkami ZČU do společného bytu --> můj sen se plní. Doufám, že to bude taková pecka (tak se jmenuje jeden klub ve Františkánské ulici u náměstí. Kafe dobrý, pivo hrozný), že o tom budu psát, psát a psát.

Děkuji, pane děkane, že jste z mého dopisu, který jste možná ani nečetl, usoudil, že jsem hodna studia na universitě a změnil tak rozhodnutí o mém přijetí. Dal jste mi možnost začít znova, jinde, s jinými lidmi. A já vám za to moc děkuji. Pokusím se přežít zimní semestr!

Semtex - Plzeňská věž

Syndrom klimatizace

Mělo to vypadat tak, že se úspěšně splním přijímací zkoušky na vysokou školu, odstěhuji se za fakultou do Plzně a začnu žít svůj mladýrozervanýbezrodičovský život společně s dalšími úspěšně přijatými a začnu psát blog o tom, jak se nám sakra dobře žije.
V půl osmé už bylo dvaadvacet stupňů a přede mnou hodinka a půl cesty do Plzně, kde jsem si sedla na hodinu nad test, jehož první dvě otázky mě okamžitě vyvedly z míry. Tak jsem poslušně seděla a snažila jsem si vzpomenout, jak zhruba vypadá mužský penis, abych mohla určit, kde se nachází třetí část močové trubice. Buď to byla prostata a nebo už právě penis. Močový měchýř a nadvarlata, což byly další možnosti jsem absolutně vyloučila a myslím, že jsem ve finále zvolila právě možnost penis. Ne snad proto, že už bych si ho konečně dokázala vybavit, ale protože v zaškrtávacím archu bylo zatím málo zvolených možností B. Lidé začali postupně ze třídy odcházet a mě pomalu docházelo, že bych se měla pořádně rozhlídnout po Plzni, protože hned tak se sem zase nepodívám. Rozhodně ne proto, že bych sem jela studovat. To mi trochu nevyšlo, milá močová trubice.
Takže když nevyšel můj nápad s psaním článků o tom, jak si můj spolubydlící č.1 přivřel hlavu do dveří a jakou z toho č.2 a č.3 měli srandu, zbývá mi se na to buď vykašlat úplně nebo psát články o tom, jak jsem si cestou z Plzně zapnula klimatizaci, plnou parou na čelo a kotníky a teď tu sedím v dece a cucám strepsils.
Dobré ráno.

Hledám správná slova, kterými bych se chtěla uvést. Už teď vím, že začínám špatně.
Blesk.
Chci vidět odhodlání.
Blesk.
Chci vidět kreativitu.
Po dalším blesknutí už mi běhají poníci před očima.
Hledám správná slova, kterými lze naznačit moment impulsu s peprmintovou příchutí, kdy konečky prstů od cigaretového kouře zaznamenávají tikání vteřinové ručičky a psí oddechování, které není absolutně slyšet.
Živý cvrkot nočních živočichů, které radši kvůli respektu k jejich očím, kusadlům a nožičkám nechcete vidět, a teplý vzduch se valí do místnosti a noční klid ruší jen hučení bytového radiátoru. Tiché kočičí kroky a černé tlapky na ně stavěné, vůně moře, které je tak daleko a očekávání slunce, které rozeznívá zvony k poledni právě nad mořskými vlnami Fidžijských zálivů.
Přesně tak začíná mé psaní.